O nás

Ronny, je retrívr BPP. Je veselé povahy, rád si ze všeho dělá srandu, pořád přemýšlí jak něco nebo někoho očůrat, je mazaný. Jeho silnou stránkou je čich. Miluje stopování

 

Co napsat o nás, asi něco jak to vše začalo. pokusím se o to ve zkratce.

Psal se rok 1983, mě byl 1 rok a rodiče si pořidili střední kníračku se jménem Dita. Vyrůstal jsem s ní, lezla mi do postýlky, a po přestěhování putovala na zahradu. Když jsem dospěl z mimina do dítěte a bylo mi tak 7-8let začal jsem se za ní vkrádat do kotce a na zahradu. Občas mě našli v její boudě, obas mě našli jak s ní baštím párek, jednou kousne ona jednou já, a jednou mě nenašli vůbec, sebral jsem vodítko, ukradl jí z výběhu a mazal jsem s ní do lesa, to mi bylo 8 let. Po návratu jsem dostal obrovský kázání které jsem poštěl pravým uchem dovnitř a levým ven. Ostatně tenhle dar mám do dnes. Nicméně, když jsem ji "kradl" pravidleně tak to otec vzdal a nechal mě být, od té doby jsem si ji bral na prochajdy legálně. 

Asi tak jako každý i já zatoužil po svém vlastním psovi kterého vše naučím, svého parťáka pro dětsví a život. A asi tak jako každý rodič tak ani moji rodiče nevěřili tomu že mi to vydrží a tak mi to pro jistotu zakázali. Po urputném naléhávání, vylepování plakátů německého ovčáka, lepení všemožných fotek z časopisu PPČ jsem si štěňátko vybral sám. Byla to náhoda, když šla známá s ním na procházku, nechal jsem jí přijít k nám aby se přimluvila u táty. A světe div se, asi po roce a půl jsem měl vlastní štěně. Jmenoval se Alan, z původně čistokrevného ovčáka se vyklubal NOxBaset, jinak řečeno ovčák na krátkých nohách. Chtěl jsem ho vše naučit, denně jsme spolu chodili ven na 3-4h, Byl úžasný a učenlivý, nemusel jiný psi a k lidem byl milí, ale zároveň nedůvěřivý. Byl trochu dominantní a ostřejší povahy. Kdoví proč mi táta nedovolil chodit na cvičák, tak jsem se tam musel vkrádat dírou v plotě když tam nikdo nebyl. Cvičil jsem sním podle knížky, a základní povely jsme zvládly.Nutno říct, že mu to šlo tak nějak samo a poslouchal celý život na slovo.

Dožil se uctyhodného věku 15,5 roku. Moc rád na něj vzpomínám, jeho odchod, který jsem nechal ukončit já mě dost zasáhl a dalšího psa už jsem nechtěl. Moc to bolelo. Ale, jelikož podle slov mé manželky nebylo se mnou k vydržení, umluvila mě a po půl roce jsme vybírali nové štěndo.

Zalíbil se mi retrívr, a tak jsme si našli štěndo na Hoře Sv. Kateřiny, bylo tam 8 klubíček, ale jen jeden mi dokázal usnout v podpaží pod bundou v náručí. 

A to byl můj Ronny. Jaký já měl plány, bude z něho záchranář atd... 

Veškeré cíle mi obrátilo na ruby příchod do ZKO Krupka k výcvikářce p. Janečkové. Tam jsem přičuchl ke sportovní kynologii, ona mě do všeho zasvětila, ujala se nás a vede nás do dnes. Baví nás to, cvičit jsme začali v 18 měsících, máme splněných už několik zkoušek z výkonu, máme za sebou několik závodů a pořád se nenudíme.

Jenže, jako správný pejskař nemůžu zůstat u jedináčka, a zatoužil jsem ještě po dalším pejskovi a tentokrát Německém ovčákovi. Matku mého budoucího štěnda jsem měl vybranou dlouho, byla to Vikina z Milberku (maj. Alena Janečková) a otce jsme našli o asi 2 roky později a stal se jím Akir Baron Anrebri. Z těchto dvou se narodilo několik štěňat a jedno z nich si vybralo mě tím že mě hryzlo do brady, byla to Gira z Jan-Ru.

Nyní se můj tým rozšířil a už válčím se dvěma psi a musím říct, že občas je to makačka, ale stojí to za to.