Deníček našeho Ronnyho a Giry z Jan-Ru
Pokračování deníčku najdete už jen na našich FB stránkách https://www.facebook.com/MyRonny/ navštivte nás, čtení je tam občas záživné. :)
30.5.2015
Dneska jsem s páníkem vyrazil na závod, prý mám formu tak ji musíme zúročit, takže jako vždy klasika, sobota budíček, pak trmácení se autem, několik hodin být zařenej v prostoru 2x2m a to vše pro 10 minut slávy. No co bych pro něj neudělal že? :) Tentokrát jsme vzali i ségru sebou aby viděla co jí jednou čeká, ta si tam cvičně zakousala, s páníkem dala trochu té poslušnosti a viděla svojí ségru Geru. No jak dopadl náš plodný den?
Na závodě "O pohár starosty obce Bečov" 8. ročník jsme si s páníkem vybojovali krásné 1. místo v kategorii ZZO + nejlepší poslušnost v kategorii ZZO takže úspěšný den, tak jak má být. Musím jít ségře přeci příkladem ;) Pac a slinu Ronny
30.11.2014
8.11.2014 jsme si s Roníkem splnili zkoušku FPr3 a k tomu jsme si dnes přidali ZPS1
25.10.2014
V sobotu 25.10.2014 jsme se s Ronnym účastnili obranářského závodu vZko Louny. Krásný závod, skvělá organizace, skvělé zázemí a výtečná kuchyně kde jsem si opravdu pochutnal, jak na polévce tak i na libových výpečkách, o bábovce ani nemluvím, ta byla také vynikající. V naší kategorii startovalo tuším 14 závodníků, rozhodoval každý bod a já s Ronnym jsme losovali mezi 4. a 5. místem a vytáhli jsme si 5 . Chci touto cestou poděkovat organizátorům jak Jindrovi tak Stanislava Weinertová za krásný závod, krásné ceny, super atmosféru, stejně tak i dalším lidem z týmu který pomáhali organizovat a zabezpečovat chod závodu. Ženským do kuchyně, a Jindrovi zvlášť za jeho kuchařské umění.Lidičky díky a příští rok se těšíme zase s pozdravem Tým RGR
6.9.2014
Dnes jsme si s páníkem vybojovali krásný 2. místo v ZKO Lenešice na memoriálu Jaroslava Poláka XIX roč.
9.8.2014
Včera jsme se s Ronnym zúčastnili závodů ZKO Česká Kamenice. Dlouho jsem váhal zda reflektovat na včerejší akci. Domů jsme odjeli s radostnými pocity ale i smíšenými. Na začáte podotknu to že Ronny předvedl skvělou poslušnost a rozhodčí p. Janeček neměl co vytknout až na jeden překus u aportu, byl jsem na něj opravdu pyšný, jelikož aport byl pro nás stěžejní a o to větší nášup dostal večer do misky.
A TEĎ K VĚCI: To že bude místo spec. cviků střelba ze vzduchovky jsme věděli, ale že upřednostní body získané na střelbě (T.J. SEČTOU SE DOHROMADY) před body z poslušnosti mě při nejmenším zarazilo. Tak jinak řečeno že psovodi, kteří dorazí na závod s perfektně připravenými psi vyhrají poslední příčky, a na místo toho psovodi se skórem 47b vyhrají první pozice mě tak trochu nadzvedlo. Vše jen proto že díky střelbě si nahrabali body jako za půlku poslušnosti.
Aby bylo rozuměno proč to píšu, pokusím se vysvětlit.
Já s bodovým skórem 59b ze 60b a jedna slečna se skórem 58b ze 60b. Upřímně nenaštvalo mě to že jsem ve finále ač s nejlepší poslušností skončil 4 na místo 1 místa díky střelbě, o mě v tomto článku věřte nebo ne nejde, já svoje pohárku už mám. Ale, ta slečna která dorazila s perfektně připraveným psem, byl to její první závod a upřímně doufám že né poslední, byla z toho dost zkroušená i se svým přítelem, bylo mi ji líto, měla mít druhé místo, při závěrečné gratulaci jsem ji popřál a řekl "doufám že se ještě potkáme na závodě, uměli jste to skvěle a byla by to škoda, děkuji za skvělého soupeře". Na místo toho jsme vyfasovali vzduchovku kde muška byla vypodložená kouskem dřeva. Další věc byla nutnost odložení psa vedle vás při střílení, já osobně jsem věděl že můj pes na střelbu nereaguje ani její pejsek nereagoval, ale jsem rád že její hafan nezískal tzv. střelbu. Za to dotyčná která ve finále získala první místo kde za poslušnost měla pouhých 47b a při střelbě jí lezl její pes po zádech a jevil absolutní neklid byla penalizována ze ztrátou 2b. Z čehož mi vyplývá važení ze ZKO Česká Kamenice, pokud zařadím střelbu do kategorie ZZO tak pokud možno bez psa, né každý psovod si může být tak jistý že to jeho pes zvládne ležet vedle střílející vzduchovky, pak pokud možno poskytnout vzduchovku ve 100% stavu, ALE HLAVNĚ NESROVNÁVAT BODY ZA STŘELBU Z BODY ZA POSLUŠNOST. BODY ZE STŘELBY BYCH TAK MAXIMÁLNĚ REFLEKTOVAL PŘI ROVNOSTI BODŮ ZÁVODNÍKŮ. A jinak mě mrzela nevyvěšená výsledková listina o kterou jsem vás 2x žádal. Na závěr: byl to jinak moc hezky strávený den, objektivnost rozhodčích Jaroslava Janečka a Alena Janečková byla skvělá, zázemí vynikající a příští rok se tam vrátíme zas. S pozdravem Tám RGR
21.7.2014 - Máme nový přírustek
Haffojja, tak jo, je to venku, je nás o jednu hlavu víc. Naše smečka se rozrostla o jednu nevlastní ségru která se jmenuje Gira z Jan-Ru.
Je to prej nějakej ovčák nebo co, prej snad i vlkošedej. Tak doufám že nebude výt na měsíc nebo mě šlehne. Je sní sranda, ale někdy je otravná jak blecha v kožichu. Je to ještě mimino, no nic přetrpím to a až povyroste bude to sní teprva sranda, momentálně mám prokousaný uši, vytrhaný chlupy na krku, ale jinak dobrý. Alespoň je nějaká sranda když je páník v práci. Jo a taky jsem se naučil plavčit s páníkem a vůbec ho netopím :) má ze mě radost :) Pac a slinu s ostrým zubem Ronny a Gira
12.4.2014 - Máme po závodě
Hafooj, tak dnes jsme se účastnili 46. ročníku Podřipského poháru v ZKO Roudnice nad Labem - Slavín.
Náladu v zadním kufru našeho modrého ferrari jsem měl skvělou, nakonec tam se mnou trávila čas vlkošedá kočka Tera z Lipin.
Zaštěkali jsme si jak je to skvělý jet na závod kdy pro 10 minut slávy strávíme 10h v autě :) Ale co, hlavně že páníci maj radost.
S páníčkem jsme si vybojovali krásný 3. místo. trochu jsem ho u aportíku potrápil, ale jinak jsem prý válel, takže jsem si vysloužil podrbání pod bradou a pochvalu.
Jojo, sezóna se otvírá takže snad bude takových zážitků víc.
Mějte se krásně a nezapomeňte sledovat náš web na FB kde se dozvíte z našich zážitků snad vše.
Pac a slinu Ronny
2.1.2014 - zpět do minulosti aneb ohlednutí za uplynulím měsícem :)
Hafoja kamarádi, vím, dlouho jsme tu nic nezaštěkali, ale to je tím že si s páníkem a s rodinkou užíváme zimních měsíců plnými doušky. Jelikož se brzy stmívá tak se páník nestačí vracet domů za světla a přifrčí buďto těsně před setměním anebo po setmění. Takže prochajdám v týdnu moc nedáme, ve tmě se cvičit nedá, ale o to víc to doháníme o víkendech na výšlapech. Musím uznat, že jsme měli celý prosinec nabitý.
30. 11. 2013
Za odměnu za splněnou zkoušku nás páníček vyvezl na Děčínský Sněžník s partou z Expedice
Apalucha, skvělý den, lítando grando prostě super.
8. 12. 2013
Víkend na to jsme si šli vyšlápnout s přáteli Mirča Lukasdog Worlová na Komáří Vížku. Tedy povím Vám, že tak dlouho už sem unavený nebyl jako po tomhle dnu. Dokonce ti dvounožci postavili vobr obr sněhuláka no prostě super.
14. 12. 2013
Rodinka mě vyvezla do dětského domova, vezli jsme jim dárky, co jsme sesbírali od známých a od členů Apalucha atd… Takže dlouhááá cesta až za dalekou Prahu, pak zpět do Prahy, zaparkovat a šupky dupky do centra na Václavské náměstí a Staromák. Jelikož panička chtěla vidět alespoň jednou v životě vánoční trhy tak jí páník udělal radost a sehnal k tomu průvodce v podobě jeho kamaráda Radka a Dity. Já na to samozřejmě doplatil ze všeho nejvíc a to tím, že jsem vyfasoval košík a chodil 4h vedle páníkovo nohy mezi milionem lidí a desítkám psů. No co Vám budu štěkat že? A co hůř? eskalátory, bože jaký já z nich měl strach, bral jsem je smykem, pak metro no hrůza, já vesnický pes a oni na mě tohle vymyslí. Pak jsme spaly u průvodců a druhý den tradááá směr domov.
21. 12. 2013
Výšlap na Kyšperk a Kotelní jezírko. Co dodat, skvělá lítačka s hafanama, dokonce i sníh jsme potkali, nahoře na Fojtovické pláni pofukoval svěží krásný větřík. Krásná prochajda v doprovodu prima psů a lidí. Další den jsme šli do lesa krmit zvířátka, již tradičně každou zimu.
24.-26. 12. 2013
Pro všechny velká změna. Vánoční den, se proměnil na super vánoční den. Odjeli jsme k přátelům strávit vánoční čas pěkně pohromadě. Já samozřejmě nezůstal venku, jelikož jsem pes domácí, strávil jsem se všemi ten krásný den. Nejdříve šup na Cínovec na pořádnou vánoční prochajdu kde jsem mojí malý princezně vyčmuchal dárek ukrytý ve větvích stromů, pak zpátky, večeře, dárky atd… Další den jsme vyrazili na zříceninu Sukoslav, jelikož jsem pes vodní, ukázal jsem těm ovčounům jak umím chodit po ledu, tý jo sám jsem to ani nevěděl, že to umím.
29. 12. 2013
To jsme šlapali s přáteli na Bořeň, vychytali jsme krásný počasí, sluníčko, teplo, skvělý cíl před námi co dodat. Bylo to senzační.
1.1.2014
Jak na Nový rok, tak po celý rok aneb další výšlap na které nás pozvali naši kamarádi. Vyrazili jsme do Jetřichovic na Mariin okru v NPČŠ. Bylo to skvělý, krásný výhledy, super lesní cesty prostě super čuper.
No a jaký je závěr? Sami uznáte že jsme na cvičení neměli čas, každý víkend jsme měli nabitý aktivitami které celá rodinka milujeme.
Pac a hudlana Váš Ronny 25.11.2013 - fota z akcí najdete na https://rronny.rajce.idnes.cz/
25.11.2013
MILÍ PŘÁTELÉ, KAMARÁDI atd... Tak kdopak si dneska na nás vzpomněl ? No, přiznejte se? Naše dnešní zkouška Fpr1, nedopadla jak jsem čekal. Ač úplně nevyspalí z celého víkendu se mi dnes opravdu nechtělo vstávat, absolutně jindy smějící jsem dnes vyjel na zkoušku jako přejetý buldozerem, navzdory tomu že jsem zkoušku odpískal (vítr foukal že nám to u baráku odsunulo plastový kojtener) že ji nedáme tak jsme jí UDĚLALI :)). Labrador Ronny neoznačil jeden předmět takže jsme si vysloužili 85b. Rozhodčí nešetřil superlativy na Ronnyho. Jak ho ohodnotil? Jako plně samostatného psa, který na stopě pracuje plně samostatně a mě nepotřebuje. Má obrovský zápal do stopy, dělá jí s radostí, a s velkou chutí. Stopu by dokázal vypracovat sám Stopu vypracoval skvěle, ví co na stopě dělá. Krásná práce s větrem. Jeho slova. Velmi ho pochválil, a přál nám aby jsme na sobě pracovali dál, jestli udržíme toto tempo tak by z něho mohl být moc dobrý stopař. Na konci zkoušek dostal Ronny pochvalu před nastoupenou jednotkou. Lidičky od Vildy mě to opravdu potěšilo, jelikož moc dobře vím že on ví o čem mluví Prý nejhezčí stopa dne
6.10.2013
Milí kamarádí hafooj a ahoj, musím Vám štěknout že v neděli jsme s páníčkem vybojovali na závodě "O pohár královského města Krupka ZKO Krupka II č. 705 V. ročník 3. místo v kategorii ZZO. O naší třetí příčce rozhodovalo i tak trochu štěstí jelikož jsme se s jedním kolegou bodově shodovali a tak přišlo na řadu losování mezi 3. a 4 místem. Jelikož na mě bylo pořádně odcvičit tak jsem tuto vele důležitou roli přenechal páníčkovi. Páníček to vyřešil tak že dal přednost kolegovi a tak na nás zbyl ten druhý papírek který nám zajistil 3. místo. TAKŽE MILÍ NEZNÁMÍ KOLEGO DÍKY
7.9.2013
7.9.2013 v ZKO Lenešice super závody, skvělá atmosféra, vynikající polévka, skvělý řízek, prima banda složená hlavně Jindřiška Malá, Nikolka Malá, Alena Janečková, Peter Lizoň, Irena Bártová, Robin Bárta, Dianka Tankosičová. Pro nás krásné 7. místo s 51b. Ronny mi udělal moc velkou radost, v poslední době jsme poslušnost dosti flákali, ale podle předpokladů jsme ztratili nejvíce na aportu s čím jsme počítali což pilujeme, body byli těsný a to mě těší dvojnásob. Ronny GRATULUJIIII Prokecali jsme co se dalo, Dianka na 2. místě v ZM, Robin na 3. místě v ZM, Alena Janečková na 3. místě v ZVV2. Peter bohužel o vlásek unikl nejspíše vítězství nebo max. 2.místu v ZVV2.
Kompletní galerii ze závodů a nejen z nich najdete ZDE
27.8.2013
Tak jo, přiznáme se, mezi tím co ostatní odpočívali my jsme se vydali na zkoušku FPr1. První stopařská na ostro - naše premiéra. Ronny vyrazil, krásně čuchal, lom byl krásný a však spíš mojí blbostí se mu zamotala tlapka do stopky což mu nijak nevadilo, ale ubralo na rychlosti avšak čuchal dál. Rozhodčí nám řekl aby jsem dal psovi lehni a rozmotal mu tlapku, já tak učinil a jelo se dál. První předmět označen, říkám si super, druhý lom menší zaváhání (o 0,5m), do stopy se vrátil ale šel vedle ní a vesele si to od stopoval až do konce, jenže tím že šel ani né 0,5m vedle tak neviděl předmět. Verdikt 66 bodů neprospěl náš první neúspěch.
6.8.2013
V neděli jsme byli celá rodinka s další prima rodinkou u vody. Nejdřív jsme jeli vypomoct s nějakou prácičkou, čuměl jsem jako vůl na otevřený dveře když mě páník přivázal pod smrk k ostatním psům a zmizel, ale najednou se objevil a něco nesl, takhle to dělali všichni dokola jak u bláznů. Sice netuším, co dělali, ale pak jsme vyjeli na mini výlet. Dorazili jsme k vodě, tam bylo narváno, že se nedalo ani projít. Tak jsme mrkli na jeden pomník a zdejchli se na jinou vodu, tam nikde nikdo, oáza klidu a hlavně skvělí místo na řádění. Netrvalo dlouho, karabinky na obojcích cvakli volno a rodeo začalo. Bylo to super, poprvé jsem plaval i s dalšími psími kamarády. Vyřádil jsem se parádně a na naší galerii máme o tom důkazy. Za fota děkujeme Mirce Worlové (alias Lukasdog) chovná stanice Vítr Severu.
6.8.2013
Hafoja kámoši, vůbec to tu nějak nestíháme, čas letí psími léty a děje se toho hrozně moc. Tak budu štěkat pěkně od začátku, snad na nic nezapomenu.
Tak předně pacinky už mám dávno zdravýýýýý, takže zase řádím jako trefenej pes. Začali jsme pěkně cvičit, stopovat i bránit, a zároveň co je hlavní chodit na prochajdy. Je to super běhat po čtyřech packách, i když během mý nemocenský jsem se měl jako pes v žitě, dostával jsem jogurty, 24h denně jsem byl s páníkem a zažili jsme zase další zážitky které by jsme asi nezažili.
Taky jsme vyjeli na tu Sněžku, s námi jela kámoška ze cvičáku a já měl alespoň v kufru kamarádku. Přeci jenom 4h cesty jsou 4h že jo. V pátek kdy jsme vyjeli jsme hned za barákem píchly, přímo na hlavním tahu a tak mě s kámoškou drželi za silnicí aby páník mohl vyměnit rezervu. A že mu to dalo zabrat, pak jsme jí nechali zalepit a výlet mohl začít. Vyrazili jsme, směr Sloup v Čechách, tam omrkli místní Skalní hrad, poslechli si dva frajery, jak krásně hráli na housle a klávesy, pak šup na oběd po obědě rybník a hurá směr Špindlerův Mlýn. Tam páníkovi tak trochu selhala navigace, takže jsme se ocitli v zákazu vjezdu v Horních Mísečkách. Což by za normálních podmínek tak nevadilo, jelikož bobovka byla sotva 3km daleko, ale kvůli místním opatřením jsme museli zpět a najeli jsme si krásných 45km navíc ale do cíle dorazili. No štěknu Vám, ani jsem netušil co mě tam čeká, nebojte se na bobech jsem nejel, ale mohl jsem se strachy zbláznit o páníčka s Nikolkou když je vytahovali nahoru do startu. Pořád jsem štěkal aby věděl kde jsem kdyby se ztratil, aby mě našel po hlase. Jsem ale chytrej co?. Když se vyblbli jeli jsme konečně někam kde budem jíst a spát. Pec pod Sněžkou byl náš cíl. Druhý den si pro mě páník připravil druhý překvápko, oblékl mi postroj, zavázal si lano kolem pasu a já ho měl vytáhnou na 1602 m.n.m. vysokou horu. Fakt super, nu což vytáhl jsem ho tam, co je nejhorší, oblíbil si to a koupil si rovnou pas a vodítko s amortizérem. No a nebyl by to páník aby nemaxilizoval a vymyslel si dogtrekkinkový závod v Jizerských horách. Prý je to snad 100km či co s naší kámoškou Mirkou. Super, fakt se těším, proč mě nenechá na gauči (¨ba ne to by mě nebavilo). Takže závěr je jasný Sněžka super, život super
Odakz na fota z Expedice Apalucha najdete v menu Videa a Fota ZDE
23.6.2013
Ahooja kamarádi, vím, že běžně tu štěkám cca každej měsíc, ale teď musím zaštěkat dřív. Stalo se pár věcí, které vám musím zavýt jako vlk na měsíc. Tak hele, tomu neuvěříte, můj páník má dvě díry v hlavě, dělal to co má tak rád a fotil čubinu v letu, bohužel přistála mu na foťáku a ten se chtěl vtěsnat do jeho čela. Při pánovo smůle neletěl v tom skoku na foťák žádný jorkšír ale rovnou fenka NO. Páník dokázal to co o něm mnozí tvrdí a to jak je tvrdohlavý, bohužel foťák jeho kamarádky už to nerozchodil, objektiv na dobro zatlačený dovnitř promáčkl i LCD display. Páník dvě ďoury v hlavě.
Čubinka naštěstí v pořádku. Na druhý den jsme vyrazili na výlet, směr Expedice Apalucha díl 4. Aneb když šlápoty útočí na hřebeny Krušných hor Dlouhá Louka – Fláje. Hele co Vám budu štěkat, objevila se tam hárající číča, já samo jako vždy u ní jako pravý garde jí všude doprovázel, nalítal jsem spousty kilometrů a odnesl si z toho puchýře jako bejk. Na posledních 200m jsem začal pajdat, páník zvedl mojí nožku, kouká a pronese „Ty vole, co jsi zase vyváděl“ a bylo to. Odjezd domů, leháro, druhý den doktorka povolaná až k nám domů, já tři paciny ošetřený a zafačovaný, páník nosící mě do schodů a ze schodů (ehm 3. patro), za štěrkovou cestu na trávu a zase zpět. Uvědomuji si jak moc mě má rád a zároveň doufám, že moje krátkodobá paměť to nezapomene. Výsledek takový, že tlapky na 5 dní zafačovaný (každý den převaz) a do 3 týdnů by měla být 100% i ta zadní, která je na tom asi nejhůř tam mi chybí povrch celého polštářku. Za měsíc razíme na Sněžku tak jsem na to zvědav.
Fota:
9.6.2013
Ahoja, dneska byl ale super den. Já a moje rodinka jsme se účastnili II. Ročníku voříškiády v Krupce.
Ač jsem absolutně nevěděl co se bude dít, říkal jsem si „no, je neděle, je ráno tak to budou asi stopy. Cože!! Moment jsme na cvičáku, hmm tak to se bude cvičit, to bude zase samí lehni, sedni, k noze, vpřed a zpět, prostě rutina, nažeru se pamlsků, udělám co páníkovi na očích uvidím a oba budeme spokojený. No moment! Co to sem jede, jedno, druhý, třetí, čtvrtý auto a nekončí to, tady mi něco nehraje a mě zase nikdo nic neštěknul, ach jo. Páník zmizel i s rodinkou. No, nevím vypadá to, že to nebude cvičeníčko, na to je tu dnes moc lidí. Co to slyším Nikolku a páníka, jéé oni jdou ke mně, bude sranda, počkat jak to že mňamky má Nikča? Říkám tady něco nehraje, počkej páníku já mám cvičit s ní, co to, tady bude ještě dneska sranda. Nikčo nedávej mi ten pamlsek tak daleko, tak šup dej mi ho…. Čoveče docela mě to s Niki baví, no a šup jsem zpátky v autě. Hmm, to bylo jako vše? Spím a spím a spím, upss co je? Co se děje? Jdeme zase na plac? Jéé super, mmmmoment, do jaký ohrady mě to táhnete, je nazdar kamarádi, tady Vás ale dnes je. A pozóór Nikča velí k noze a jdeme, docela nám to pěkně šlape, chodíme pořád do kola, já upnutý ostrý zrak na ruku s mňamkou, Nikča upnutý zrak na mě, a páník volající DO PRAVÁÁ, upsss nevyšlo to, Nikča prošla páskou a já jí popotáhl za maliňákem, šel jsem se seznámit, ajaj páník na dohled, vracíme se a z vesela, jak jinak že, šlapeme dál. Jéé, pozvali nás k rozhodčím, jak ta blondýna mě pohladila, rozhodl jsem se s ní pomazlit a tak trochu jí i povalit. No nebudu to zbytečně protahovat, soutěžili jsme v kategorii PES A DÍTĚ, PEJSEK ŠIKULA. V šikulovi jsme ukázali kousek ze sportovní kynologie, podávání pacek, neplánované válení sudů apod.. Bylo to moc fajn a Nikolka byla úžasná, páník byl hrdý na nás oba s Nikčou. Mě i Nikču to ohromně bavilo, byla to sranda, ještě doma jsme nacvičovali s Nikčou tanečky co jsme obšlehli na soutěži. Tímto se s Vámi loučím a fotečky budou už brzy, do té doby malá ochutnávka o kousek níž.
Pac a Haf Váš Ronny a Nikolka
25.5.2013
Včera 25.5.2013 jsme se účastnili závodu o pohár Starosty obce Bečov. Nálada a dobrý lidičky nechyběli. Já s páníkem jsme skončili na 7. místě z 8 soutěžících v naší kategorii. Pro nás byl tenhle závod jakýmsi nakopnutím. Projevila se u nás více jak měsíční flákaní s poslušností, spíš jsme se zaměřovali na obrany a stopy. Teď je na páníkovi jak vše zkombinovat a vtlačit do pouhých 7 dnů, jelikož mi velmi vážně pravil, že se do toho opřeme tak nevím. Pro nás to byl závod úspěšný jelikož jsme se přesvědčili že jsme opravili to s čím jsem zlobil na minulých závodech, takže ODLOŽENÍ ZA CHŮZE nám rozh. p. Tišl pochválil. Bylo prý hezké svižné tak jak má být, a však polohy (sedni, lehni vstaň) které máme vždy vynikající jsem tak trochu pokazil, ale jsem přeci jenom pes ne? U aportu mě jaksi zaskočil terén (jelikož je do kopce) tak jsem to zpět nějak neubrzdil a zastavil se za páníčkem. Páník mi musel povel zopakovat jelikož jsem najednou nevěděl co mám dělat to nás stálo další 4 body byť jsem cvik s druhým povelem dokončil pěkně. A u povelu volno se mi poprvé v životě nechtělo od páníka, ale to páník zakamufloval, při povelu "KE MNĚ" mi co si cvrnklo do čenichu tak jsem zvolnil tempo, a tak jsme neměli rychlé radostné přivolání. Jak říkáme žádná katastrofa, hlavně jsme si to užili a popravdě kdybych udělal aport tak jako vždy a nezablbnul u poloh tak jsme na bedně, což víme oba a proto jsme spokojený :)))))))))))))))))))))))))))))
12. 5. 2013
Apalucha
Hafooj, ani nevím kde začít, uplynulo 26 dní od poslední zpovědi což je chvilička, ale v našem psím životě je to štreka. A to by bylo, aby nebylo, aby se na té štrece něco nestalo.
Tak za prvé jsme vyrazili společně s našimi přáteli z Apaluchy na další výlet, teď jsme dobývali vrch Radobýl. Cestu naplánoval samozřejmě můj páníček a jako vždy nezklamal. Né jedna Apalucha bude ještě dlouho vzpomínat na lehce víc zabahněnou cestu, která však vedla do prudšího kopce a tak se milé Apaluchy hrabali a hrabali, až se vyškrábali až na vrchol. Mě, osobně blátíčko nevadilo a Mončuli kterou jsem nesmírně obtěžoval taky ne. No, co Vám budeme povídat, ten výhled stál za to. Expedice byla úspěšně dokončena, výsledek byl víc než by kdo čekal, všem se tam líbilo a opět by to nebyl páníček, aby se spokojil s výstupem na jeden vrch za den a tak přidal bonus na který se jsme se vydali s paničkou a našimi přáteli který mají mimochodem prcka Charlie, a jen tak mimochodem, vypadá, jako já když jsem byl ještě prcek. Po Radobýlu jsme stačili dobít vrch Plešivec, zříceninu Kamýk, cestou jsme shlédli asi 400 let starý strom a pak nám naše řádění a dobývaní ukončil déšť. Nebudeme zastírat, že jsme lovili „kešky“ a tak přibilo do naší sbírky dalších 5 krabiček a první nalezený trackovatelný předmět. Naší Expedici Apalucha najdete na Facebooku ZDE. Mrkněte tam a přidejte se k nám
Fotečky najdete na webu rajče a z důvodu více galerií spojený s Expedicí Apalucha a keškami vám sem dávám hromadný odkaz
https://rronny.rajce.idnes.cz/
1. 5. 2013
Zkoušky ZZO
Dneska jsme vyrazili na zkoušky dle NZŘ v kategorii ZZO (zkouška základní ovladatelnosti). Předem chci poděkovat prima lidem, kteří se zúčastnili společně s námi za příjemnou atmosféru. Vše proběhlo v prima náladě. Ráno při čekání na rozhodčího Josefa Prášila, jsme shlédli pohádku Lotrando a Zubajda co dávali v TV a při tom si doplnili tělo kofeinem z kávy. Já s páníčkem jsme byli v super náladě, šli jsme na řadu jako třetí. Na plac jsme nastoupili celkem hezky, já šel u nohy, akorát s rozhodčím jsem měl tendence se pomazlit, ale ustáli jsme to. Podali jsme hlášení, nastoupili na značku a po zavelení jsme vyrazili. Po odpoutání z vodítka následoval povel „volno“ a přivolání. Páník zavelel, já vystřelil. Páník zavelel „Ke mně“ já po menším začuchání přiběhl s výbornou náladou, radostně. To jsme zvládli, pak následovala chůze, vše bylo v poho až do doby kde jsme se ocitli v evidentně zapachovaným prostoru (nutno podotknout že jsem nebyl jediný, kdo chtěl čuchat) a já začal čuchat. Jelikož se dva dny před zkouškami na hřišti konali kvalifikační závody na MR v agility, se nebylo čemu divit, že jsem chtěl čuchat. Vždyť tam dva dny lítalo 200 psů. Nasbírali jsme krásných 47 bodů a s dostatečnou rezervou jsme zkoušku splnili. I když musím prásknout, že aport mi pokazil páníček, jelikož ho hodil na moc krátkou vzdálenost a to nás stálo 4 body. Ale co, jsme tým a u nás platí jeden za všechny, všichni za jednoho. Zkoušku jsme splnili včetně speciálních zkoušek, ze kterých měl páníček trochu obavy.Na speciálních zkouškách jsme si vysloužili hodnocení že přesně tak má vypadat akční pes J Byť jsem měl na sobě košík sotva 2x v životě, tyto cviky nikdy nezkoušel, zvládl jsem je na výbornou. Všechny výtky od rozhodčího jsme si plně zasloužili, pochvalou pro nás bylo, v závěrečném hodnocení cituji „Ronny je bez problémů, zapracujte na disciplíně na place“ a to nás zahřálo. Musím přiznat, že tuto atmosféru nic nenahradí. Tímto jsme si splnili jeden z cílů pro tento rok.
2. 5. 2013
V samotném závěru dohánění ztraceného času zde na našich stránkách Vám ukážu ve zkratce, jak cvičíme. Veškerou fotodokumentaci naleznete o řádek níž včetně nového videa
První letošní nácvik stop 8.4.2013
Nácvik poslušnosti 13.4.2013
Nácvik stop + pózy pro fotografa :)
14. 4. 2013
Dneska k nám zavítala návštěva z Prahy. Přijel k nám páníkovo bývalý kolega z práce s jeho paní. No a to by nebyl páníček, aby nespunktoval něco originálního, aby si odvezli zpět do středu Evropy zážitek. Tak zkontaktoval hodnou kamarádku Mirku z chovné stanice „Vítr Severu“ aby vzala své ovčouny (jelikož páníkovo kamarád je má nejraději) a vyrazili jsme na toulku přírodou k jezeru Kesselteich. Musím uznat, že tak dlouho jsme se nezasmáli, já si opět vyhlídl slečnu Monču (černou ovčandu) a všímal se jen jí. Páníčkové si povídali, smáli se a občas blbli, bylo to úžasně relaxační den. Samozřejmostí je, že vznikla spousta fotek a zážitků. Já jsem samozřejmě nevynechal ono jezero, a hned jsem do něj hupsnul a pořádně zaplaval, avšak letos poprvé. Byl, to tak úžasný výlet až z něho vznikli poloviční soukromé známky z „Expedice Apalucha“. Tímto chci poděkovat všem zúčastněným (Mirča Worlové a její smečce synům Alex s fufíčkem, jejím hafanům Lukasovi, Artovi, Corince a Mončuli, návštěvě z Práglu Radku Šedivému s partnerkou, paničce, Nikolce a páníčkovi)za bezva den. Díky všem
13. 4. 2013
Den 31. 3. 2013 byl svým způsobem historický pro naši novu skupinu „Expedice Apalucha aneb dlouhá šlápota“ kterou jsme Vám představili v deníčku o kousek níž už dřív. V tento den se konal a totiž první expedice a to cesta na Lovoš. Zážitek to byl moc hezký, já si opět vyhlídl fenku a té jsem se držel celou cestu. Počasí nám přálo, byť bylo zataženo, tak nepršelo. Cestou na kopec jsme potkali snad všechny 4 druhy období. Od tepla až ke sněhu. Já jsem samozřejmě nevynechal potok, to bych nebyl já. Lidičky byli prima, byť jsem si s nimi moc nepovídal tak páník to vzal za mě. Poznal tam další příjemné lidičky, také jsme dostali originální turistické známky, které nám zařídila kamarádka s chovné stanice NO „Vítr Severu“. Byl moc prima den, fotek se zplodilo víc než dost, nahoře jsme si doplnili tekutiny, energii, a pokecali jsme. Bylo to opravdu vydařený se vším všudy. Kamarádi hafani se nepoprali, vše bylo v klidu, aby né vždyť jsme vychovaní. Po tom co jsme zjistili, že Mirka ztratila košík, nám jeden hodný pán oznámil, že ho našel a nechal ho pověšený na stromě. Takže zpáteční cesta sice nebyla podle plánu, jelikož jsme to vzali stejnou cestou zpět, ale košík jsme dohledali, navíc díky tomu spálili nějaké tuky navíc, a na konci cesty jsme se úžasně občerstvili. Tímto chci poděkovat paní Aleně Kadlecové s penzionu Opárno za skvělý jídlo které nám chutnalo. Alčo díky J No a všem členům Apaluchy vzkazuji v příští Expedici Apalucha ZDAR 12. 5. 2013
Najdete nás na FB ZDE
30. 3. 2013
Dneska jsme se zúčastnili závodu na Bukově pod názvem „Otvírání studánek“. Pravda jest, že jsem od rána zrovna neměl svůj den. Nějak se mi nechtělo dělat, co chtěl páníček a vše jsem chtěl dělat po svém. Má nálada vzala za své a podle toho to také dopadlo. Když jsme se šli podívat na plac, kde budeme soutěžit, ucítil jsem éterickou vůni, kterou jsem však cítil jen já a chtěl jsem zjistit, odkud se bere. Ve svém hledání jsem neustával ani při samotném závodě. Od první chvíle kdy rozhodčí zavelel, jsem kráčel po páníkovi levé noze s nosem zabořeným v lehce zmrzlém trávníku absolutně nevnímající co mi páníka jsem neustával v čuchání. No, nebudu Vás dlouho napínat, asi jsme neměli oba svůj den a skončili jsme poslední. No s mým největším excesem se Vám musím pochlubit. Při odložení za chůze kdy mi páník řekl „lehni“ jsem sebou plácnul k zemi, jak by to mělo být. A v tom najednou jsem ucítil tu vlhkou trávu, ten pocit se v ní vyválet, byla pro mne euforií, tak jsem se podíval na páníka, vidím, že mě nevidí (musí být ke mně zády a jít dokud mu rozhodčí neřekne stát) a šup na záda. Udělal jsem ze sebe šťastnýho psa, válel jsem se jak o život a najednou slyším „otočte se“ a mě trklo „kruci, on mě uvidí“ a než se stačil otočit, ležel jsem tak jak mám a soustředěně pozoroval páníka. On však netušil, že tribuna diváku, kteří se smáli, nevěděl, že se smějí nám. Udělal jsem jim divadýlko, aby se taky pobavili jen ten páník který se to dozvěděl na konci od kolegů, neměl zrovna radost. Ale co sranda byla a to je hlavní. Páník to vzal sportovně a ve spoustě věcí jsme si vzali ponaučení Pac a haf R&R
16. 3. 2013
Dnes jsme se s páníčkem vydali na super výlet, cílem byla rozhledna Jeřabina a Janovská přehrada. Výlet to byl super, máme z něho krásné fotky, a zážitků spousty. Bylo tam nááádherně, dostatek sněhu, procházka měla bez mála 19km, všude les a klid, prostě jsme byli s páníkem v ráji. Nikdy nezapomeneme na ten pohled jedné neznámé rodinky, když se páník se mnou na vodítku řítil z prudkého lesního kopce po namrzlém listí, před námi lítala hlína kousek od té rodinky. Co vám budu štěkat, koukali, jak kdyby jim utekli štěňata, hlavně ve chvíli když jsme přistáli těsně u nich. Pohled té paní, která pronesla myšlenku „ten pejsek by potřeboval vychovat, jak vás táhne dolů“, co myslíte, že jí páníček odvětil? Cituji „to je ještě dobrý, jindy bychom to seběhli i rychleji“. No, měla si to zkusit sama, svah to byl jako blázen, ale něco Vám prásknu. Vůbec jsme to nemuseli podstoupit kdyby páník nebyl tak umanutej řekl Ronny to zvládnem, ale musíš mě vytáhnout. Nahoru to bylo srandovní, co 2 metry tak páník byl na zemi (fakt to klouzalo), ale dali jsme to a zvládli jako správný tým :)
14.03.2013 21:01
Ahóóóóóójj kamarádi moji, vím, opět jedna dlouhá pauzička v deníčku. Pokusím se to tedy shrnout v pár krátkých vět.
Krom toho že se páník rozhodl, že zavaří foťák vyfocenými fotkami, které si můžete prohlédnout na profilu https://rronny.rajce.idnes.cz/ nebo na FB https://www.facebook.com/MyRonny tak jsme se opět vrátili ke cvičení. Začal mi dávat od nového roku trochu do těla jako by snad myslel, že začnu dělat, co chce on. No, nebudu podrývat jeho sebevědomí, ale faktem je že jsme se prý zlepšili. Taky jsme se zúčastnili Obranářského závodu v Litoměřicích, kde jsme skončili na 9. místě z 22 soutěžících, takže pro nás obrovský úspěch. Je pravda, že tentokrát mi to tak trochu kazil on. Nejdříve mi při chůzi po place chodil jako po 10ti pivech, při povelu ke mně se ke mě z nepochopitelných důvodů natočil bokem a ve finále si představte, že pro aport šáhnul po jiné čince a to jsem vážně nečekal. No, má se co učit, páník jeden. Ale, za 9. místo jsme byli jako Tým R&R rádi jelikož jsme za sebou nechali 13 hafanů.
Páníček naplánoval výšlap na nejvyšší vrchol Českého středohoří na královnu Milešovku. Společně s týmem LukasDog dal dohromady partu fajnových lidí a společně vyrazili cestou ke hvězdám. Den i přesto že, byl chladnější, tak byl slunečný. Počasí bylo super, děti se klouzaly a páníčci se bavili a o psech raději nemluvím, ti nalítali snad 50x tolik co páníčci. Byl to super den, vyřádil jsem se, bylo to moc fajn. Fota z tohoto super výšlapu najdete ZDE. Samozřejmě by to nebyl můj páník aby hned nedostal nápad. Chtěl by udržet partu lidí, která by obrážela nejrůznější zákoutí naší krajiny a tak založil skupinu „Expedice Apalucha aneb dlouhá šlápota“. Za originální pojmenování vděčíme týmu LukasDog, a společně budeme tyto výlety organizovat a zajišťovat.
Stránku naší Expedice naleznete ZDE
Taky mám nového kamaráda Arnyho. Společně se Sheilou jsme vyrazili na výlet, co vymyslel Arnyho páníček. Byl to super výlet a ulovili jsme i pár super fotek, mrknout na ně můžete ZDE.
V neposlední řadě máme s páníkem konečně i fota s poslušností za které mimo jiné vděčíme týmu LukasDog.
No a lidičky z čeho měl páník super radost je z mých obran, i přes jistý problém jsem se vyšvihl a vypadá to, že společně to zvládneme. Aby ne vždyť jsme “Tým R&R“.
Na to jak mi to jde mrkejte TADY
14. 1. 2013
Hafooj milí kamarádi, vím, že jsme s páníkem ve skluzu, ale máme proto své důvody jasný. Já byl po těch mích závodech nemocný, představte si, že takový kalibr jako já chytil kašel. Nejspíš jsem ho chytil od konkurentů ze závodů, jelikož neschvátil jen mě ale i moje dva čtyřnohé parťáky s naší závodní stáje. Páník mě vzal na veterinu, tam jsem vyfasoval dětský Jitrocelový sirup a páník ho do mě ládoval jednou polévkovou lžící denně. Povím Vám, že se semnou nemusel ani prát, jelikož mi náááramně chutnal. Taky jsem měl nařízený klid na „lůžku“ což už se mi líbilo mnohem míň. No, když jsme překlenuli toto flákací období tak mě páník zapřáhl za boby, prý abych dostal zpět kondičku, co jsem si doma naválel. Byla to celkem sranda, když se bavil páník tak já také přeci, ale nejvíc se bavila moje kamarádka Nikolka, ta totiž na těch bobech seděla. Jednoho krásného dne, když mě z těch bobů páník odepl abych si vorazil a vydejchal tak jsem si šel pěkně po psovsku začuchat. No, řeknu Vám nemněl jsem to dělat, on mi to páník vždycky říká, ale co naplat, strčil jsem čumák do sněhu, ponořil se do půl hlavy a přiběhl k páníkovi celý ukejchaný, samo že páníkovi jsem o čumáku ve sněhu raději neříkal, což vyvolalo v páníkovi otázku co jsem do toho čenichu nasál, když tak kejchám. Když to do večera neustávalo, páník prohlásil, asi má něco v čumáku, zítra jedem na veterinu. Cože! Veterina, to ne! I když paní doktorku mám tuze rád, má pro mě vždycky dobroty, tak představa že mi něco strká do mého sexy čenichu, byla to představa otřesná. Tak jsem začal kejchat jako o život až, až najednou, upsss bylo to venku, malá větvička a rázem bylo po kýchání. Jupííí, nikam se nejede.
Jelikož byl všude sníh, včetně našeho ZKO, a jelikož se kvapem blížili Vánoce, tak mi páník udělal dovolenou, a chodili jsme se brouzdat jen krajinami, žádný cvičeníčko jen relax, prý si toho užiju v roce 2013 ještě dost. Na Vánoce jsme šli nakrmit zvířátka do lesa, brázdili zasněžené cesty na bobech apod… O silvestra chvilku před půlnocí nás všechny, včetně návštěvy vzal páník na Nakléřovskou výšinu, prý abychom se podívali na ty ohňostroje pěkně z vysoka. Nevím, co na tom viděli, ale já měl jeden cíl, a to chytat ty světýlka co pouštěl páníkovo švagr. Po Silvestru se začalo pomalu vše vracet zpět do starých kolejí. Sníh roztál, a my s páníkem už natěšení, že začneme stopovat. Všechna euforie nás přešla v momentě když přišel víkend, a z původních teplot, které byly okolo 7 stupňů se proměnilo počasí na mínusové teploty. Ono totiž, v době kdy byly tak krásné plusové teploty, byli naše pole zahalené stále do sněhu a sotva sníh slezl tak začalo mrznout. Takže salám se valí v mrazáku dál. Také jsme začali chodit na cvičák, juj úplně jsem zapomněl jak se vše dělá (jen vtip, nezapomněl).
V neposlední řadě jsme všichni začali provozovat hru zvanou Geocaching. Vydáváme se na trasy určené souřadnicemi, a hledáme tam nějaké krabičky, říkají tomu kešky, mě upřímně je to jedno, hlavně když se projdeme. Oni z toho mají radost a mě říkají „GEOPSÍK“.
Tak se tu zatím mějte hezky, a zase někdy příště Hafóóóóóóóóóóóóóój
Náš první závod
1.12.2012
V sobotu 1. 12. 2012 jsme se účastnili závodu v ZKO Lotta Marie Světec. IV ročník Mikulášského závodu pro nás začal už v 5h ráno kdy mě páníček vzal pro zklidnění temperamentu na menší procházku. Když jsme se vrátili začal házet nějaké věci jako stopovačku, vodítko apod.. do batohu. Já jsem cítil nějakou akci, jen jsem nevěděl jakou, no když dal do batohu i metrové vodítko bylo my jasné, že půjdeme cvičit. Jen jsem netušil, co chce cvičit v 6h ráno, ale jak říkáme s páníkem, jsme pro každou kravinu, hlavně když je zábava. No nic, naskočil jsem do auta a jelo se. Přijely jsme na cvičák, bylo -5 stupňů a ještě móóóc velký šero. Počkali jsme na naší „šéfovou“ a jelo se vesele na závod. Cestou jsme vyřídili pár formalit a dorazili jsme na místo. Pro nás oba to bylo vše poprvé. Páník zaparkoval a šel omrknout terén, pak se vrátil pro mě a šli jsme se projít, zkusili jsme si plac, kde to bude vše probíhat, procvičili a šup zpátky do auta abych se před tím extra výkonem odpočinul. Páník šel zatím na kafe. Pak si pro mě přišel a šli jsme na nástup, povím vám, tam bylo ale psů, jestli jsem počítal dobře tak jich bylo cca 25. Začali jsme losovat čísla a do naší kategorie se nahlásilo 11 pejsků z toho jedna háravka, my jsme vytáhli číslo 10, páník při tom chtěl jít jako první a na konec šel jako poslední. No, jak říkal páník šli jsme tam původně do počtu. Když jsme viděli body některých závodníků, říkali jsme si, že opravdu budeme rádi třeba za 8. místo. Chvilky volna jsem trávil s mojí kamarádkou Sheilou, páníci nás vzali na tokové pole a tam jsem se s ní vždycky pěkně vyblbnul. Když nadešla hodina, H a minuta M, přišli jsme na startovní pozici a vydali se směle do boje. Nakonec jsme zvládli nasbírat 52 bodů ze 60 možných. To jsme ani jeden nečekal. Musím přiznat, že mě trochu mrzelo, že jsem tam pár věcí skonil, jinak bychom skončili na lepším místě ale 5 místo je super. Byl to celkem souboj, 2, 3, 4, 5 místo se bodově točilo těsně kolem sebe a tak nám moc nechybělo. Ale my jsme s páníkem měli z toho upřímnou radost, takže teď pěkně zamakáme a příští rok prubneme zase nějaký další závod. Pro nás to byla krásná zkušenost a oba jsme z toho měli ohromnou radost. Tímto zdravím Sheilu a její paničku Elišku a gratuluji jim ke 4. místu
Komplet fota najdete zde:
Pac a haf Váš Ronny
Náš výlet na sněžník
24.11.2012
Můj milí deníčku, musím se ti pochlubit, páník mě vzal v sobotu 24. 11. 2012 na prochajdu na Sněžník, v celku by na tom nebylo nic tak nenormálního. Ostatně jako už několikrát mě naložil ráno do auta a vyjeli jsme. Přifrčeli jsme na parkoviště, okolo taková menší mlha a pěkně pofukoval vítr. Na můj kožíšek super, nebylo mi alespoň vedro. Ve vzduchu jsem čuchal, že se bude dít něco co se zas tak často neděje. Po chvilce se začali sjíždět další auta, v nich další páníčci a s nimi další hafani. No, panečku, vyrojilo se tam 22 psů, 15 různých ras (já to nepočítal, já do tolika neumím, ale páník říkal, že to četl u fotek). Byli tam malý, velcí, střední, chlupatý i krátkosrstý, prostě všechno možný. No co Vám budu štěkat, byl jsem ve psím nebi, po tom co jsme přešli silnici, nás vypustili a lítaly jsme, co to dalo, já si tam vyhlédl fešáckou rotvajlerku, zaláskoval jsem se do ní, dělal jsem jí s kámošema garde, to víte, jsme přeci gentlemani. Ani nevím, jestli jí to těšilo, jak jsem za ní pořád dolézal, ale pravda je, že ze začátku to byla netykavka, ale pak se umoudřela a pěkně jsme si potykali. Já samozřejmě páníka nezklamal a hned jsem si zkusil pár malinkatých rybníčku, ale jelikož tam bylo tolik pejsků a hóóódně z nich byli dámy tak jsem se trochu styděl a vlezl tam jen do půl těla. V jednu chvíli jsem dokonce ztratil pánika, tedy on tam byl jen já nevěděl kde, naštěstí on si mě hlídal, a když viděl, že peláším zpět k autu, zavolal na mě a já smykem jsem běžel zpět. Od té doby jsem věděl, že si mě ohlídá a já si to mohu pořádně užít. A tak se taky stalo. Byl to moc krásný výlet a já zase poznal další nové kamarády. S pozdravem Váš Ronny
.JPG)
10.11.2012
Náš druhý úspěch
Hafoj kamarádi a kamarádky, musím se Vám pochlubit naším týmovým dalším úspěchem, heč.
10.11.2012 jsme s páníkem složili naší druhou zkoušku a to BH dle IPO. No, musím páníka pochválit, už nebyl tak nervózní jako na té minulé kde jsem byl z něho absolutně rozhozený. Tentokrát byl daleko klidnější, ale pssst tomu neříkejte. No povím Vám jedno, mě ty zkoušky po ránu moc nesvědčí, jó kdyby se dělaly odpoledne, bylo by to pro mne lepší. Když já jsem zvyklí ráno a dopoledne se pořádně vyspat když je páník v práci. Nic méně následek toho všeho je ten že tím jak nemůžu spát jsem krapek hyperaktivní. Takže jinak řečeno přeběhnout několikrát pole jako forma proto, abych byl klidnější moc nezabírá. Nic méně jsem měl s páníka tentokrát lepší pocit. A, myslím, že i on ze mě.
Krom začátečnických chyb a jak říká moje instruktorka, vzhledem k době výcviku jsme se zhostili zkoušek dobře. Nejvíce se páník zapotil, když jsem se při chůzi u nohy, bez vodítka, začuchal na místě kde, dvě hodinky před tím ležel zakousnutý ježek ( chudák). Strašně mě to místo zajímalo a nějak jsem neslyšel páníkovo „K noze“. Musel se za mnou vrátit a pobídnout mě, přičemž ťulpas jeden na mě šáhnul a to se panu rozhodčímu vůbec, ale vůbec nelíbilo. No, když jsme šli tu cestu podruhé, měl jsem z lehu přiběhnout na povel „Ke mně“ k páníkovi, podotýkám rychle a vesele s čímž nemám problém, ba naopak, mám problém včas zabrzdit, abych ho neporazil. Co Vám budu povídat, rozběhl jsem se to jako jo, celkem pěkně, ale pak to přišlo, opět to místo ježka, přibrzdil jsem, ale jako správný, uvědomělí pes jsem pokračoval dál k páníkovi, ovšem ne už tak svižně jako obvykle, takže bodíky opět dolů. Skupinku lidí jsem zvládl celkem dobře (k páníkovo obdivu ). Další bodíky nám strhl za oční kontakt. Ten ještě trénujeme. No a v neposlední řadě nám strhl za odložení, cvik, který mě nikdy nevyvedl z míry, který jsem zvládal s přehledem, tak zrovna v tuto chvíli kdy druhý cvičící volal na mojí kamarádku ovčici ke mně, co Vám budu povídat, chtěl jsem to vidět s nadhledem a tak jsem si k tomu sedl no, ty toho nadělají že -:)
No, máme to v kapse a to je podstatné. Teď máme celou zimu na dopilování a přípravu na další zkoušky v příštím roce.
Tak zatím hafoj, ahoj Váš Ronny
20.10.2012
Náš první úspěch
Nazdááárrr kamarádi, poslušně Vám štěkáme, že jsme splnili naší první zkoušku ZOP Kynologické jednoty Brno. Nejdříve Vám štěknu že páník byl pěkně nervózní, už od rána jsem na něm čuchal, že to nebude normální sobota jako každá jiná. No, co Vám budu štěkat. Ráno mě naložil do auta (a že se mi nechtělo, představa že v tuto dobu ještě spím krom neděle, kdy baštím maso na stopách) a vyjeli jsme. K mému podivu jsme dorazili na cvičák. Nechal mě vylítat na poli a zavřel zpět do auta, na tom by nebylo nic zvláštního, prostě klasika postup. Já čuchal ve vzduchu, že to bude dneska pěkná psina. Nejdříve byl nástup a pak jsem zaparkoval zpět do kufru. Pak si pro mě přišel a šli jsme na plac. Tam stál takový vysoký týpek a mně se tuze líbil. Tak jsem se rozhodl, že tam budu rychleji než páník´, ale jelikož jsem byl na vodítku, tak jsem ho k němu musel dotáhnout. V tom ten týpek něco zakřičel a my se zastavili, a pěkně si to zopakovali, tohle dobrodrůžo jsme vyzkoušeli hned dvakrát. Cestou k němu jsem si na něj párkrát štěknul což se páníkovi vůbec nedivilo. Když jsme konečně dorazili k němu tak mu páník říkal něco jako, pane rozhodčí, nevím co to je a upřímně mi to bylo jedno. Když jsme si stoupli na výchozí bod tak mi páník dal volno, pár vteřin na to začal volat něco jako ke mně, ale já jsem viděl za prvé aporty a za druhé cítil nějaký úžasný pach v trávě a tak jsem ho moc nevnímal. No nakonec jsem přišel a samou radostí ho dvakrát oběhl. To se mu taky moc nelíbilo. Ale, čert to vem. Přišla klasika, chůze na vodítku, změny směrů apod.. Moc mě to nebavilo a řekl bych, že to na mě bylo vidět. Ale co Vám musím štěknout je to že při sedni, lehni, vstaň jsem prvotřídně exceloval. Udělal jsem je tak jako nikdo jiný co tam byli. Na místo toho abych je dělal u páníkovo levé nohy jsem ve finále skončil u pravé nohy a zády k tomu týpkovi, a víte proč? Protože si semnou nechtěl hrát. Chůze bez vodítka celkem šla, i když při čelem vzad jsem se začuchal a tak jsem páníka musel dobíhat. Opět povely sedni, lehni, vstaň, dopadli obdobně jako před chvilkou. Odložení jsme zvládli super. Pak jsme si poslechli vyhodnocení první fáze. No, páníkovi se to neposlouchalo moc dobře. Po chvilce přišla druhá fáze a to chůze a obraty ve skupinkách. No, povím Vám, já byl jediný pes, jinak ostatní tam byli feny a mě, se za nimi tuze chtělo. Pravda je, že se mi tato fáze moc nepovedla, ale dobrý. Chůze po neobvyklém materiálu mi celkem šla, jen jsem si zapomněl sednout uprostřed, ani už nevím, co jsem tam tak čuchal co mě tak zajímalo. No, a přenášení cizí osobou bylo fajn až na ten košík, nikdy jsem ho neviděl a myslel jsi, že je to nová hračka. Navíc mi byl velký (páník si půjčil špatný) ale bylo to pěkné zpestření. Na konec jsme si poslechli vyhodnocení a zjistili, že jsme uspěli za 77 bodů ze 100. Na první zkoušku bych štěkl, že to je dobrý, a až se s páníkem otrkáme tak i bodů bude víc. A abych nezapomněl, tak 10. 11. 2012 na nás myslete, jelikož jdeme na zkoušku BH dle řádu IPO.
Tak zdarec bucharec Váš Ronny
18. 10. 2012
Ahoj všichni hafani, i vy dvounozí přátelé. Pravda jest, dlouho jsem tu nic nenaštěkal, ale mám omluvu proto všechno. Páníček mi teď poslední dobou dává trochu víc do těla než kdykoliv předtím.
Začali jsme nacvičovat stopy, což mi jde prý móóóóc dobře. Komu by to nešlo, když máte na každém třetím nebo čtvrtém kroku kousek masa nebo salámu že? Naposledy jí dělal tak dlouhou, že jsem ho ztratil z dohledu a málem jsem urval i tu větev, za kterou mě přivázal, abych si ho našel. Páníček má už i dovoleno to se mnou nacvičovat sám. Jedno takové cvičeníčko si můžete prohlednou zde.
Taky jsme se dali na obrany, to mě fakt baví. S figurantem se tam pěkně vyřádíme. Nacvičujeme je
1x-2x týdně a páníček říkal, že jsem už tlamu pěkně posílil. Nakonec se můžete mrknout i zde video, které mi udělal J.
No momentálně nacvičujeme na zkoušky Kynologické jednoty Brno v kategorii ZOP tak snad mu neudělám ostudu. Pravda je že ho poslední týden zlobím, což bych asi neměl, ale já si nemohu pomoct, prý se mnou cloumá puberta (nevíte co tím myslí? Já si myslím, že to co potřebuji, už umím J)))).
No o kladném výsledku zkoušky Vás rozhodně informuji a kdyby to nedopadlo zrovna dobře tak asi raději pomlčím a páníkovi zakážu aby to sem napsal J
Zatím zdarec buchec a fenek ranec :)))
Fota: https://rronny.rajce.idnes.cz/Prochazka_nacvik_stopy/
Video: https://www.youtube.com/watch?v=nKBz3GTU1oU
20.08.2012
Hafoj, milí kamarádi, hlásíme se, s páníčkem se spousty novinkami které se událi během pár dní.
Nejprve bych začal zlehka, podnikli jsme takový menší projekt s názvem „Po stopách minulosti Rogera fon Malého a Henriety Stehlíkové“ Má tři části, přičemž jsme úspěšně ukončili dvě a ta třetí nás ještě čeká. Navštěvujeme v tomto projektu místa, kde páníček s paničkou pobíhali jako děti. Já jsem krásně vylezl na velikou skálu (páníček mněl o mě pochybnosti jak slezu dolů - že ho prý strhnu, ale já jako správně vychovaný pejsek jsem zvládl výstup i sestup na jedničku). Byl na mne pyšný, a mě, to moc lichotiloJ. Patřičně jsme si to užili, a prožili J. Však se můžete podívat na fota, které najdete buďto v galerii, anebo níže.
Také jsem se zmínil v minulém příspěvku, že jsme začali chodit na cvičiště a připravovat se na zkoušky z výkonu, které nás čekají již v říjnu. Jak jsem již dříve ráčil zmínit, páníček se mnou má plány že budeme lítat po lesích a sutinách či se rochnit ve vodě. Ale, k tomu abychom si užívali takovou srandu, musíme splnit hned několik zkoušek. No, a jelikož mě paní cvičitelka chválí že jsem moc šikovný pejsek tak to páníčka nadchlo že mu v hlavě šrotuje myšlenka splnit co se dá. V sobotu se byli s paničkou podívat, jak takové zkoušky probíhají. No, mě tam nevzali, škoda mohl jsem vidět, co nás čeká a nemine. Nu což, stačí mi, že to nacvičujeme několikrát týdně. V neděli mě vzali se podívat na nácvik obran. Pan figurant byl moc milý pán (p. Vladimír Opršál), hrál si semnou a mě to moc bavilo. Byl moc fajn a s pejskama to moc uměl. Říkal, že jsem dobrý, a páníčkovi řekl, že jsem šikovný a že mi to půjde. Šel jsem na dvě kola, to první jsme nevěděli ani jeden (ani já ani páníček) co po nás chce. Naštěstí nám radil, co máme dělat a paní Janečková (výcvikářka) nám moc pomohla a stála vedle nás a radila také. Ukázal jsem svou nebojácnost, jen tak jsem se nelekl. No, i když tak přemýšlím, párkrát jsem se lekl, ale hned jsem se po hadru vrhl zas. Druhé kolo bylo zajímavější, už jsme nemněli hadr nýbrž nevím co ale bylo super si do toho kousnout. Svojí kořist jsem si poctivě hlídal. Jo, bavilo mě to, ocas jsem měl uvrtěný, že jsem si ho málem zamotal jak jsem sním radostí lomcoval. Páníček byl na mně patřičně hrdý, myslím, no pořád mně chválil a smál se na mě.
JOJO, JE SLADKÉ SI VYCHUTNÁVAT ÚSPĚCH A OBDIV OD SVÉHO PÁNÍČKA JŮŮŮŮŮŮ. No, bude z toho video, škoda jen že to druhé kolo nemáme natočené, jelikož páníčkovi došla baterka v kameře, možná budou i fota, páníček foťák sice neměl ale jiní ano.
Abych nezapomněl, také mě jeden pan doktor, který dělá veterináře u policejních psovodů očipoval. Ani jsem to necítil J
No, myslím že to dnes bylo na mojí hlavičku vyčerpávající, tak já si jdu schrupnou t a vy se mějte moc hezky. Zatím hafoj kamarádi J
Nová galerie zde:
https://rronny.rajce.idnes.cz/Po_stopach_minulosti_Rogera_fon_Maleho_a_Henriety_Stehlikove_1/
https://rronny.rajce.idnes.cz/Po_stopach_minulosti_Rogera_fon_Maleho_a_Henriety_Stehlikove_2/
https://rronny.rajce.idnes.cz/15.7.2012_-_Telnice_-_Krupka_a_zpet/
13.6.2012
Dnes Vám milí přátelé nenesu příliš dobré zprávy. Dneska ukončil svou cestu životem človíček, kterého měl páníček moc rád. Byl to starší pán, byl těžce nemocný, a však po svém se s nástrahy osudu pral jak se dalo. Občas pral občas ne. Páník, mi říkal, že to byl člověk ohromně sečtělí, dělal dokumentaristu, věnoval se horolezectví, zbožňoval psi a koně. Sám soutěžil a věnoval se psímu spřežení. Choval Česko – horské psi. Miloval hory, zimu. Byl osobností, která nemá nejspíše mezi lidmi konkurenci. Byl svůj, měl své názory, byl to člověk upřímný občas bez servítků ale přímý. Páník ho znal pouhých 7 let, ale za těch 7 let v něm poznal člověka, za kterým rád jezdil na návštěvy, se kterým si rád vypil kávu, se kterým si rád povídal. Vídali se prakticky pravidelně každých 14 dní. Za 7 let to bylo hodně návštěv, a ze všech těchto návštěv se páníkovi stalo snad jen 3x že se nesetkali. Vždy měl pro něj dveře otevřené, vždy mu kávu udělal. Nebylo to nic výjimečného, tento člověk měl spousty přátel který za ním jezdili a rády ho viděly. Měl rodinu, která ho milovala. Měl, dva Bernské salašnické psi. Jeho život byl nabitý zážitky a zkušenostmi. Pro páníka to byl člověk hodně vzácný. Za nedlouho se mu měli narodit vnoučata. Stejně tak 1.7.2012 se koná cyklo závod 1000 mil u kterého si přál být. Jeho odchod zasáhl mnoho lidí, mnoho osudů, mnoho životů. Ale každý člověk, který ho znal, každý osud který ho protkal, každý život který se sním míjel – každý z nich na něj zcela určitě nezapomene. Na osobnost jakou byl on, na člověka jakou byl on a hlavně na přítele jako byl on se nezapomíná. Zapsal se do páníka jako člověk který mu vždy řekl, co si myslí, byl k němu upřímný, byl na něj hodný, a když si nevěděl rady snažil se mu pomoci a poradit. Páník k jeho názorům vzhlížel s respektem a bral je z vážností. Jedna z mnoha věcí, kterou páníček nestihl a co mu slíbil bylo to že spolu opečou buřty v jeho týpí, otevřou flašku a pořádně se napijou. Tímto se mu omlouvá, i když teď už je to jedno. Ale, mrzí ho to.
Záměrně zde neuvádím jméno, jelikož vím, že by si to nepřál. Ti, kdo ho znal,i ví o koho jde.
ZBOHEM A MYSLI NA NÁS ZDRÁVÍ TĚ TÝM R&R (RONNY&ROGER) – NEZAPONEME NA TEBE
25.5.2012
Ahoj moji kamarádi hafani a ti dvounozí. Dneska mě vzal páníček plavat. Ale, nebylo to jen tak takové plavání, on totiž páníček plaval se mnou. Šlo nám to dobře, tedy až do té doby dokud jsem ho nedohnal. Ani Vám nevím proč, ale moc se mu to nelíbilo, pořád na mě volal běž ode mě, a pak mi připadalo že šel pod vodu. No není super on se umí i potápět. Je to prostě machr jen jedinému jsem nějak nerozuměl, pořád mluvil něco o tom že jsem ho málem utopil či co. No, ale asi se mu to líbilo, plaval se mnou zase a já mu mýma pacinama sundal trenky. No nejsem já šikovný hafan. Když jsme doplavaly ke břehu tak jsme hráli takovou hru. Šel jsem ke břehu a páník poklepal na vodu a já na to místo se snažil doskočit. Vše bylo super do té doby než jsem skočil na něj. No uhnul na poslední chvíli ale dobrý. Pak si mě i ve vodě pochoval. Jéje to se mi tuze líbilo až jsem samým štěstím mu vylezl až na hlavu. No můžete se přesvědčit na fotkách v galerii: https://rronny.rajce.idnes.cz/Ronny_se_mnou_ve_vode/
Tam se pokocháte, příjemnou zábavu Vám přejí R&R (Ronny&Roger)
14.5.2012
Hafoj moji milí kamarádi a přátelé. Už dlouho jsem nepozdravil kámoše s Hafíků a Facebooku. Takže s packami nahoře Vás všechny zdravím a povím Vám hned několik novinek za těch pár dní.
Rodinka mne vyvezla si zavzpomínat na dobu kdy mne a mojí malou princeznu Nikolku ještě neměli. Sedli jsme do auta a vyjeli o kousek dál. Na Střižácký vrch. No nutno podotknou, že s páníčkem, bychom tam došli pěšky, ale rodinka není tak zdatná a tak jsme jeli naší korábem. Když jsme dorazili na místo, vylezli jsme z auta a vyrazili. Byla to procházka moc príma. Prohnal jsem jednoho dravce, přinesl několik aportů. Ovšem třešničkou na dortu byla vodní nádrž, ta byla famózní, fantastická no prostě skvěla. To že bylo asi 10 stupňů, a foukal celkem solidní vítr, mi bylo absoluto jedno. Skákal jsem jako šílený do super vody, plaval a plaval no prostě žůžo. Skákal jsem kufry, potápěl se, no prostě super. Ostatně můžete se podívat sami na fotkách, uvidíte sami. https://rronny.rajce.idnes.cz/Strizacky_vrch,_Vseborice
No a další den byl už trochu náročnější. Páník mě vzal na slibovanou procházku v rámci tréninku na Dog Trekking, který si na mne vlastně vymyslel. Cesta by nebyla ani tak náročná kdyby ovšem u Adolfova se nerozhodl mne pustit ze stopovačky. Po té co si mě pěkně usadil, dal kázání a já mu měl slíbit že mu neuteču za ničím co se hýbe, mne odepnul a řekl pro mě to kouzelný slůvko „VOLNO“. Já bych ho i poslechl, ale nic jsem mu neslíbil (nejspíš si to moje mrkání vyložil jinak, než měl), já zmerčil zajíce, nabral rychlost a pelášil. No, řeknu Vám, běžel jsem za ním dobrý 2-3km a pak se vrátil za páníčkem. Moc se netvářil, ale nic mi neřekl, připnul mne zpátky na stopku a šli jsme. Doma jsem se dozvěděl, že když už jsem zdrhnul tak jsem ho mohl alespoň přinést na svíčkovou. No zajíček pěkně naříkal, když jsem ho honil. Pak jsme pokračovali dál v krasojízdě. Místy na nás pršelo, pak zase padaly malinký kroupy, chvíli svítilo sluníčko a foukal vítr, ale procházka to byla hezká. Jen ke konci jsem už cejtil paciny a řekl jsem si, proč jsem se jen honil za tím zajícem. Kdybych bejval poslechl a nezkoušel ho dohnat, tak bych si dal tu procházku ještě jednou. Ostatně můžete mrknout na fota na:
Hafoj lidští pozemšťané, včera mne panička s páníčkem vytáhli na prochajdu a slibovali mi hory doly, prý jak půjdeme daleko a kolik potkáme potoků a já nevím co všechno.
No tak jsme vyrazili, bylo krásně sluníčko šajnovalo, obloha byla modrá bez mráčku. Dokonce jsme šli i podél potoka kde mne páníček nechal jenom jednou lehnout a napít. Šli jsme lesíkem po běžkařské stopě směrem Krásný les. Potkali jsme tam obrovské auto, které řvalo jak na lesy (prý to byla V3S – nevím co to je ale dělalo to rachot). Pak jsme také potkaly pána s paní kteří nám řekli že nechali v lese děti, ať se nelekneme. Nějak jsme tomu nemohli uvěřit ale asi po 1km ejhle děti tam fakt byli. Seděli tam a čekali. No, my jsme šli dál že. Když jsme vyšli na hřeben a z lesa ven, páníček se podíval na nebe a říká“ to nebe už modrý není, tady je něco jinak“. Pak začali s paničkou polemizovat o nějaké bouřce či co. No a když jsme došli na silnici tak to bylo víc než jasné, mraky černý jako bota, hnali se za námi. Tak jsme si to pěkně všichni namířili do cíle určení do Krásného lesa (to je vesnička). Tam si dal páníček pivo, panička džus – mě ani vodu nedali a šly se podívat na nějakou tabuli. Když to dopili, přesunuli jsme se k takovému stavení. Najednou se přiřítilo co si velikého, zastavilo to, chrčelo, řinčelo a klepalo se to. Oni tomu říkají autobus. Nastoupili jsme, musel jsem projít uličkou mezi sedačkami no hrůza, já zvyklí na kufr auta. Najednou se to rozjelo. Páníček mi dával odměny ale já byl tak soustředěný že jsem je nechtěl, moje jediný přání, bylo vystoupit ven. Jo, těsně po tom co jsme nastoupil, strhla se bouřka a průtrž mračen. Když jsme dojeli domů, přeběhli ulici a zalezli do sucha.
Takže, co nám z toho vyplývá, sliby chyby. Místo dlouhé procházky byla jen 12km, že se pořádně smočím, to taky nevyšlo, a když začalo pršet tak mě schovali. Ale jsem rád, že mě svezli autobusem, protože byl na mne páníček patřičně hrdý a za odměnu jsem dostal spousty odřezků z masa. Mňam to Vám byla dobrota. No nic, musím končit, mějte se hezky.
PS: Moje fota jak jsem řádil minulý týden na rybníce najdete na:
https://rronny.rajce.idnes.cz/Ronny_u_vody
28.4.2012
Ahoj, ahoj, ahoj moji kamarádi. Dnes jsme byli na celodenním výletě s mým páníčkem a jeho kamarádem a jak jinak samo že s mojí kamarádkou Satinkou. Vyšli jsme cca 8:30h, vyškrábali jsme se do prudkého kopce a zalezli do lesa. Šli jsme po tur. Modré trase. Bylo moc prima po dlouhé době si začmuchat s mojí kamarádkou. Cestou jsme potkali potok, to víte, že to bylo něco pro mne. Hned jsem musel Satince ukázat co se s vodou dělá. Ukázal jsem jí mojí techniku máčení bříška, cákání a potápění hlavy pod vodu. Vše pochopila samo bez problémů, je totiž krásná a chytrá, ale je to dámička a tak hlavu pod vodu nechtěla dát. Cestou na hřeben Krušných hor jsme potkali louží a plných škarp hned několik a všechny jsme poctivě vymetli. Na to se ostatně můžete podívat zde:
https://rronny.rajce.idnes.cz/Vylet_Telnice_-_Komari_Vizka_-_Cinovec_a_zpet
a nebo na video zde: https://www.youtube.com/watch?v=T6RwzdefVco
a také zde: https://www.youtube.com/watch?v=SxAklTCPapg
První zastávka byla na krásným rozhledu Komáří Vížka kde si páníčkové dali pivo a řízky a na nás zbyly pochoutky od Pro Planu (škoda že to nechtěli vyměnit, řízek bychom si dali s kamarádkou rádi). Ha, mysleli si že si chceme odpočinout, ale omyl je pravdou a my jsme se pořád kočkovali (u psů je to divný ale taky to tak říkáme). Pak jsme se zvedli a páníčkové se rozhodli, že si koupí zmrzlinu. Paní za pultem napadlo dát Satince kornoutek od zmrzliny a mě tak. Tak aby se páníček asi vyšvihl, posadil mne před pult, který mu byl po prsa a říká mi HOP, no a abych mu neudělal ostudu tak jsem uposlechl a vyskočil na pult. Myslel jsem si, že jsem dobrý ale v tom mne páníček strhnul zpátky dolů a to jsem tam skoro stál. Prý myslel, abych tam dal jen přední tlapy a vzal si ten kornout. To mne tak naštvalo, že jsem ho rychle snědl a ukradl ho ještě Satince. Bylo mi jí líto, ale kornout je kornout. Víte, jaký to je jíst pořád to samý. No, naštěstí mám rozumného páníčka a Satince dal kornout jiný. Pak jsme vesel pokračovali. Běžkařskými stezkami jsme potkali spousty blátivých ale opravdu blátivých louží. Co Vám budu povídat, To co jsem Satinku naučil, mohla zde zúročit a to taky udělala. Když jsme dorazili na Cínovec sedli jsme do restaurace dali relax. Po tom jsme šli ještě na návštěvu na kafe. No a čekala nás cesta zpět. Historie se opakovala, vymetli jsme každou louži, do Komárce dostali kornouty a jelikož se blížil večer a šli jsme za šera lesem tak nám dělali trochu chutě srnky co lítali všude kolem.
Domů jsme došli cca 21:30h, dali si zaslouženo večeři, se Satinkou pusu na dobrou noc a dáchli si. Páníčkové si otevřeli vínko a odpočívali.
Trasa měřila 45,77km a zvládli jsme převýšení 529m za 12:54h.
Výlet to byl super a už teď se těším na další, tentokrát v režii Stainky. Tímto je zdravíme a děkujem za příjemný den Váš Roger&Ronny
23.4.2012
Hafoj milí kamarádi, opět jsem se rozhodl že přispěju do mého deníčku protože a jelikož se událo spousty věcí. Tak v prvé řadě jsem po zjištění že divá zvěř v lese se mě bojí, se rozhodl vydat se za ní dál i za cenu že páníka ztratím z kukadel. No, trvalo mi to dobrý 2-4 minuty než jsem přiběhl zpět s jazykem na zemi. No od Té doby trávím dost času na stopovačce, ani nevím proč když mne ty zvířátka tak baví.
S páníčkem jsme začali brázdit místní okolí, i okolí krapek víc vzdálené. Jó, už to není flákarna jak to bývalo v Žalanech. Tady chodímě i na 20km procházky. A to si představte že se páníček vzhlédnul v jakým si dog trekkingu. Náhodou, vím to přímo od zdroje, šeptal mi do ucha že nás za půl roku čeká dobrých 100km.
Na našich procházkách sice běžně potkáváme srnky a podobnou zvěř, ale zrovna včera jsme potkali kaňoura,co Vám budu vyprávět. Chtěl jsem se mu postavit, ale páníček mi povídal že to není zrovinka dobrý nápad, na to prý psí svět má Argentický dogy a ne Labradory. Když si to tak pročítám tak už vím proč jsem poslední dobou takovej unavenej. Včera na prochajdě jsme potkali i přerostlýho ovčáka, dal bych packu do ohně že byl kříženej s mastinem. To minimálně 50kg (řekl bych tak o 10-20kg víc) tele na nás vyběhlo se zahrady. Nevypadal že si chce hrát, už jen podle vrčení a toho že mě chytil za chlupy na zadku. Ale, naštěstí mám páníčka jak se patří, pokaždý když se na mě chtěl dostat postavil se přede mne a odsunul mě na stranu a takhle to dělal dokud nepřiběhl páníček toho zlouna a nechytil ho. Jo, jo jsem na něj pyšný. No, povím Vám že jsem nevěděl která bije. Byl jak uragán, ale přežili jsme bez úhony. Taky mi začíná dávat s cvičením do těla, prý jsem puberťák tak budu mít vojnu. Problém je že mě baví být puberťák, ale pšššt to on neví. Ale, abych mu udělal radost tak jsem ho přestal zlobit s jídlem a začínám bejt spíš nenažranej.
Zatím se svámi loučím a mrkněte na nová fota, najdete je v sekci novinky https://labradorronny.webnode.cz/news/nova-fota/ kde jsou odkazy jeden po druhém. Haf, ahoj Váš Ronny & Roger
https://labradorronny.webnode.cz/
11.3.2012
Ahoj, ahoj, ahoj moji kamarádi. Já Vás všechny po dlouhé době zdravím. Vím nenapsal jsem delší dobu ani písmeno a za to se všem příznivcům omlouvám HAF. Ale, jak bych to jen štěknul, no prostě nebyl čas. Ono se změnilo pár věcí. Ta nej věc je ta že bydlím jinde a tady je to prostě SUPÉÉÉRRR. Samý lesy, sposta klacků, všude potok a o rybníky taky není nouze. S páníčekm chodíme všude možně, on se rozhodl že mě utahá a tak chodíme kam se dá. Sice domu příjdu utahanej jako štěně (na což mám právo jelikož jsem štěně), ale na rozdíl od páníčka mi druhý den nebolí paciny a můžu jít zas. No, taky jsem tady párkrát potkal cosi velkýho, rychlího a ikdyž je to větší než já tak se mě to bojí. Po bližším zkoumání jsem přišel na to že to jsou srnky. Nejdříve jsem se trošku bál, ale když jsem zjistil že honím já je a né oni mě tak mě to začlo bavit. Tak jsem je párkát prohnal, ale jakmile jsem páníčka ztratil z kukadel tak jsem pelášil hned za ním. Taky tady v domě byldí jeden boxer, No co Vám budu povídat, mezi tím co já si chci hrát, tak on moc ne. je to sním těžký, jednou mě dokonce tak naštval že už jsem musel štěknout a on utekl. Nevím co mu na mě vadí, kdyby na to někdo z Vás přišel napiště mi email a já se nad tím zamyslím. Doufám že se zkamarádíme a bude dobře. No uvidíme na jaře. Mějte se zatím fajně štěk, páníček bere hřeben štěk, a já když budu hodný a nechám se vyčesat štěk, tak dostanu piškoty štěk. Pac a haf Váš Ronny
PS: mrkejte taky na moje nová alba
https://rronny.rajce.idnes.cz/Prochazka_22.2.2012/
https://rronny.rajce.idnes.cz/Prochazka_24.2.2012/
https://rronny.rajce.idnes.cz/Prochazka_6.3.2012_-_Zadni_Telnice/
https://rronny.rajce.idnes.cz/7.3.2012/
5.1.2012
Tak přátelé, já Vás zdravím v Novém roce. Od posledního příspěvku se toho stalo nemálo, ale to nejvýznamnější je to že jsem zažil své první Vánoce, Silvestra, a taky jsme se vydali za sněhem. Omlouvám se že jsem tady neštěkal už dřív, ale to víte Vánoční shon. Musím říct že Vánoce super, sice absolutně nechápu o co šlo, ale dobrý, dostal jsem najednou 2 hračky (ty jsem zlikvidoval), dobrůtky a nový obojek. Obojek jsem potřeboval jelikož mi tak nějak zesílil krk. No, tak rodinka mi musela sundat 3 týdny starý obojek a koupit nový zesílil jsem v obvodu totiž o 5cm. Ale, bylo to vzrůšo. Silvestr už takový vzrůšo nebyl, den začal super, naložili mne do auta, jeli jsme pryč a když jsme zastavili otevřeli mi kufr, já vyskočil a najednou zjistil že stojím na čem si podivném, říkali tomu SNÍH, taková super věc, lítal jsem v něm sem a tam, lovil ledy, zachraňoval boby (to mi teda moc nešlo), s páníčkem jsme blbly, prostě super. Pak jsme šli do restaurace, odpočinuli jsme si a pak šup zpátky. Pak přišel podvečer, oni začali co si slavit, dorazili další lidi a všichni byly čím dál hlučnější, smáli se, zpívali a hudba hrála a já na ně nevěřícně koukal. Vůbec jsem nevěděl o co go. Pak najednou utichli a šly pryč, řekl jsem si konečně sám, a v tom jsem uslyšel rány a záblesky, no řeknu vám, ještě že mi nechaly rozsvíceno tak jsem se nebál, prý to byl ohňostroj. No, a od té doby mám klídek a pohodu. Z toho psaní mě bolí paciny tak si jdu lehnout.
Zatím se mějte Ronny
3.11.2011
Tak kamarádi, 30.10. jsem byl na poslední hodině ve školce pro štěňátka. Pěkně jsem je tam na rozloučenou prohnal. I pánička jsem pozlobil když jsem měl přiběhnout na zavolání tak jsem vyrazil a rozběhl se jak řízená střela, to bylo ještě dobrý, ale potom jsem zapnul protiskluzový systém ESP a začuchal se. No a od té doby jsem strávil všechny zavolání i hry s kámošema na stopovačce. Teda při těch hrách jsem jí měl spíš proto abych jim nechtěně neublížil , přeci jenom jsou malý a já z nich nějak vyčnívám. Nerad bych na nějakýho špunta upadl, už mám přeci jenom přes 32kg. Tak že nás teď čeká tzv. druhý stupeň výcvik základní poslušnosti, tam už to nebude tak free, prý si tam budu míň hrát a víc cvičit. No nevím asi jim ještě ukážu že jsem nedozrál a jsem štěně, ale když tam jsou pejskové minimálně stejně velký tak mi to asi nezbaští. Nu což, páníček pořád mluví o tom že na jaře jdeme k nějakým zkouškám či co, tak na to jsem opravdu zvědavý. Zatím Paciny Váš Ronny PS: ve foto-galerii najdete odkazy na nová fota tak se mrkněte zdar a sílu
28.09.2011
Ahoj kamarádi, tak se Vám opět hlásím a chci Vám zaštěkat, kde jsem byl na státní svátek. Moje rodinka mne vzala na výlet na ježíškovu cestu. Ráno jsme vstali, napapali jsme se, počkali až se zvedne mlha a vyrazili směr Boží Dar. Cesta to byla dlouhá, jeli jsme přes hodinu. Páníček se chtěl vytáhnout jak to tam zná, a tak jsme brázdili hřebeny Krušných hor. Asi 40km před cílem, někde na hřebenu, jsme zastavili abych se mohl vyčurat. Rovnou jsme na louce pořídili pár fotek. Vypadají úžasně. Pak jsme pokračovali v naší spanilé jízdě k cíly. Když jsme dorazili na místo nemohli jsme najít místo na zaparkování, bylo tam moc lidí, ale nakonec páníček našel, a tak jsme mohli vyrazit. Já Vám povím tam bylo co čuchat, vůbec jsem to tam neznal. Panička s Nikolkou vyzvedly nějaké papírky na info centru a já se klepal nedočkavostí co se bude dít. Já se dozvím totiž vše jako poslední. Na cestu jsme si dali palačinku (teda oni, já dostal vodu) a vyšli jsme. Páníček mě pustil z vodítka a já ho za odměnu poslouchal. Nevšímal jsem si lidí ani cyklistů, za což mě pořádně chválil. Za to jsem proběhl všechny potůčky, které tam byly. A že jich bylo, panečku. Nikolka plnila svědomitě úkoly, aby dostala slíbené dárečky. Já všechno pěkně očuchal. Trasa byla 6km. No, a co asi našel Ronník? Našel jsem bezva loužičku, páníček říkal, že se to jmenuje rašeleniště. Prý jsem se tam rochnil jako prasátko. Když jsem z něho vylezl, byl jsem do půl psího těla černý jak bota a další potůček na obzoru nebyl. Pravda je, že pár lidiček se smálo, když mě viděli a mě se to náramně líbilo. Nikolka byla moc šikovná, všechny úkoly splnila a jak jsme se blížili k cíly, tak jsme s páníčkem spatřili potůček a já jsem ho pěkně proběhl. Sice jsem už nebyl tak černý, ale alespoň jsem všem udělal radost. Na cestě jsme potkali takový velký potvory (prý betlém) já tedy nevím, ale pěkně jsem ho vyštěkal. Na závěr cesty Nikolka dostala dárečky, protože byla moc šikovná, rodinka si dala večeři a vyrazili jsme zpátky domů. Výlet to byl tedy náročný, ale úžasný. Už teď se nemůžu dočkat dalšího. Škoda, že je už takový ošklivý počasí, jinak by jsme určitě někam vyrazili.
Pac a pozdrav Váš Ronny
24.9.2011
Ahoja, dnes jsem byl na takovém místě, kde byla spousta zvířátek. Říkají tomu ZOO. Jakmile jsem zmerčil vstupní bránu, zašlajfoval jsem packy systémem panického brždění a nechtěl dovnitř. Když mi to páník rozmluvil, šel jsem nakonec dál. Bylo to celkem prima. Dal jsem pár pusinek kozičkám, velkýho hubana zebře, postrašil opičku a nevěřícně koukal na lachtana. Páni jak ten ale uměl plavat. Taky bych to chtěl takhle umět. Byl úžasnej, chtěl jsem si sním dát duet, ale nepustili mě tam. Taky tam měli srnky, byly prima, uměly skvěle dělat berany, berany, duc do plotu, a taky hodně dupat. Zvláštní je, že to dělaly jen když jsem k nim přišel. No co vám budu povídat, pusinku mi nedaly. Tak jsem jí dal páníčkovi. Bylo tam moc hezky, ale ta vstupní brána se mi vůbec nelíbila. Měli tam takovou velkou věc, pořád vrčela a vypadala jako z hororovýho filmu. Dokonce jsem na ní štěkal, ale hádejte co? Nic, ani se nehla, mrcha. Pániček mi pořád říkal proč se bojím té lednice, že nic nedělá, ale jak mám sakriš vědět co je to lednice, že? No snad se příště polepším. Už vím jak lednice vypadá.
Ahoja Váš Ronny
21.9.2011
Zdravím všechny kamarády, dnes se musím pochlubit i kdybych nechtěl. Když jsme byli s páníčkem na procházce, začuchal jsem se u sloupu, pak jsem popošel, zvedl zadní nohu a označkoval ho. To by jste nevěřili jakou měl páníček radost. Řekl bych, že ještě větší než já. Pořád říkal jak jsem šikovný, že už zvedám packu, a že se ze mě stává chlap. No zatím se mi to povedlo jen jednou, tak snad to nebylo naposledy.
Zatím zdar a haf Váš Ronny
20.9.2011
Ahojky kamarádi, jsem tu opět abych Vám napsal pár milých slovíček. Kde začít? Tak například v sobotu 17.9. jsme šli s páníčkem a paničkou na procházku.
Tak si to tak pěkně vyšlapujeme tou naší vesničkou, čuchám co se dá a najednou slyšíme s páníčkem jak někdo křičí. Páníček se otočí a najednou vidí tááákovýýýho velkýho hafana jak si to k nám přiřítil. Byl to německý ovčák (a pořádnej). Já se hned schoval za páníčka a vůůůbec nevěděl co mám dělat. V tom mne ten hafan chytil za chlupy na zadku, já zakňoural, ale to ho už páníček držel za kožich a odsunul ho, jenže on se mu vysmekl a šel zas za mnou tak jsem se mu postavil čelem (zjistil že je na mě moc veliký a šel jsem se schovat) a v tu chvíli ho páníček držel zas a tentokrát nepustil, zařval na toho pána ať si pro něj jde. Pán si pro něj přišel (málem toho jeho páníčka i kousnul) a odvedl ho, mě můj páníček prohlédl a když zjistil že mi nic není tak jsme šli vesele dál. Já Vám povím kdyby tam ten páníček nebyl tak nevím co bych dělal. Představ te si že vzal cizího velkýho hafana do holý ruky za kožich a zachránil mě. A to neměl ani žádný klacek nebo tak něco. No asi ze mne bojovník nebude.
No, a v neděli jsme byly na výletě. Šli jsme na Bořeň. To je Vám takový kopec (teda jenom 539 m.n.), ale docela prudkej. A hádejte co zapoměli ty moji adoptivní rodiče? Vodu pro Ronníčka. Nejen to, ale zapomněli ji i pro sebe (hehe). Výlet to byl moc hezký jen mě z toho boleli pacinky. Za to oni si libovali jaký mají večer ode mne klid. Tak zatím Haf Haf já se opět ozvu Ronny
12.9.2011
Ahoja pejsci a lidičky, musím se pochlubit, že ve čtvrtek 9.9.2011 jsem byl na cvičáku a páníček si mě nemohl vynachválit. Pořád mě drbal, mazlil a říkal jak jsem byl šikovný. No musím říct, že mi to šlo, jestli to nebude těmi devítkami v datumu. No a v neděli už jsem zase tak dobrý nebyl. Prý na mne leze puberta či co, (ani nevím o co jde), ale ty psí slečny, které tam byly, ty mě lákaly jako nidky. Pořád jsem je sváděl a nějak jsem se nemohl soustředit, tak prý za odměnu, že lezu do puberty, mě páníček každý den drezůruje (čím dál víc). No jelikož kšiltovku mi schovali, tak jsem přitvrdil, aby neříkaly, že mají doma andílka s chlupama a překousal jsem jim vodítko, stopovačku a teď se mi ohromě líbí takový koberec. Říkají mu běhoun a ten okusuji jak to jen jde (hihihi). Dneska jsem poprvé a zatím naposledy zvedl při čůraní packu, a taky začínám značkovat, asi se se mnou opravdu něco děje. Jinak ta moje původní GIRL už mne moc nebere teď se mi tam líbí jedna stafordka (jejej tam má ale tělo). Když jsem byl ve čtvrtek na cvičáku, dostal jsem přezdívku terorista. Bylo tam hodně štěňat a já si s nimi chtěl moc hrát, ale jsem prý na ně velký. Je pravda, že pár z nich párkrát kňouralo, když jsem do nich strčil, někteří udělali i kotrmelec, tak jsem šel na vodítko. No, ale v neděli jsem si to vynahradil. Zítra by jsme měly jít k paní doktorce na běžnou kontrolu, Vyčistí mi uši, zastřihne paspárky , zkontroluje mě a zváží. Tak pak dám echo jak jsem dopadl. Mějte se krásně Váš puberťák Ronny.
16.8.2011
Ahoj kamarádi, jak se zdá ta pacinka už by měla být OK. Chodím na procházky, blbnu a zatím pohoda. Sice souměrně s tím mě páníček opět začíná cvičit a přestává mne šetřit, ale stojí to za to. Ve čtvrtek jdu po dlouhé době na cvičák. Už se tam moc těším a doufám že tam bude ta moje GIRL. Dneska byl páník trochu smutný, jelikož jsem mu rozkousal jeho oblíbenou kšiltovku kterou používal na práci aby mu pot nešel do očí (nesnáší to). Marně jsem mu vysvětloval že jsem z ní cítil jeho a v důsledku smutku po něm když byl v rachotě jsem si jí vzal do parády, tak dlouho jsem jí pusinkoval až se rozpadla (upřímně? neskočil mi nato, ale jako pokus dobrý ne?). Řekl že neumím lhát. Pro dnešek se s Vámi rozloučím Pac a skok Váš Ronny
9.8.2011
Dnes jsem byl pro mne po dlouhé době pušťěn z vodítka a náležitě jsem toho využil. Pěkně jsem se proběhl trávou i bahnem. Páníček už to se mnou nemohl vydržet tak mi dal volnost a já ho za odměnu poslouchal na slovo. Až na to bahno, smrdím jak leklá ryba a k tomu jsem byl špinavý jako už dlouho ne. A to nejlepší na konec, zatím nekulhám. Dneska jsem taky dostal novou hračku kterou jsem během 30 minut zničil. Byl to tenisák na provázku a zatím zbyl jen ten tenisák (i na něm už se pracuje). Jestli to takhle půjde dál tak ve čtvrtek se na mě můžou na cvičáku těšit. To bude asi radosti.
7.8.2011
Ahoj všem, dnes Vám povím jak se doma flákám. 28.7.2011 ráno když mne páníček venčil mě popadl jak on říká "rapl". Začal jsem běhat sem a tam pořád do kola, běžel jsem podél plotu až mi uklouzly packy a v plné rychlosti jsem se svalil na bok. Strašně to bolelo. Páník mě odpoledneodvezl k paní doktorce a ta řekla 4 dny klidu a mělo by to přejít. V neděli 4 dny po jsem už nekulhal, ale v pondělí mě to nějak chytlo zas a tak jsme opět jely na veterinu tam jsem vyfasoval ALAVIS MSM a pro změnu 14 dní klidový režim (ještě že mi doporučila plavání). Výsledek je takový že zatím nekulhám, mám energii že bych odtáhl náklaďák a přesto nemůžu běhat. Páníček je opravdu zoodpovědný a tak když někam jdem max. 500m podle pokynů tak jdu na vodítku. Už aby mě z něho pustil. A to nemluvím ani o tom že jsem nebyl už po čtvrté na cvičáku a neviděl jsem tam tu svojí krasavici se kterou jsem se tam seznámil. Ta je bombová s ní je opravdu legrace. No nic ještě týden a pka snad už mě pustí na volno. Však páníček a celá rodinka už je z toho taky vedle pořád si chci hrát, na vodítku tahám jak blázen apod.. Ale co mám dělat já chci běhat. No udělal jsem si to sám tak si to musím holt vyžrat do dna. Zatím Haf
----
19.7.2011
Tak Vás zdravím po delší době. Samozřejmě jsem na Vás nezapoměl, ale měl jsem v poslední době poněkud na pilno. Nejen že jsem začal chodit pravidelně na cvičák, ale taky mě brala rodinka na výlety a vždycky jsem se vrátil utahaný jak pes. No, to bude asi tím že jsem pes že? No nic takže postupně Vám povím co je nového.
Asi to nejdůležitější je že mi páníček vybral školku pro štěňátka. Je to tam super. Učí mě chodit po kladině, po houpačce, probíhat tunelem apod... Taky je tam jsou tam hodné cvičitelky (mají móóóc dobré pamlsky). Učíme se různé povely jako např.: ke mně, sedni, lehni vstaň, chůze u nohy, obraty apod.. A co je úplně nejvíc super je to že jsem si tam našel oblíbenkyni nízký ohař a s tou se vždycky móóc vyblbnu. Asi se máme rádi. Představte si že si páníček usmyslel složit se mnou nějaké zkoušky či co, a to mám přitom telecí léta. Asi má rád Sci-fi ale já ho přitom nechám. I když je pravda že mne poslední dobou pořád něco učí snad na každým kroku. Alespoň vyměnil ty suchý piškoty za buřtíky.
Taky jsem byl na pár výletech. Byli jsme na Milešovce - to vám byla ale výška a ten kopec. Začalo to ovčíma bobkama takže dobrý, ale potom bobky jaksi došly a my šli a šli. Nakonec jsme vylezlli až nahoru a tam se vyfotili. Byla to fajn procházka. Pak jsme byli i na vrcholu Lovoš. To bylo super cesta. Začala podél potoka, takže jsem ho musel samo proběhnout hned několikrát a na závěr jsem párkrát proběhl blátem. Byl jsem krutě špinavej, ale mě se to děsně líbilo. Pak mi hodili klacek do vody abych se omyl a upli na vodítko. Nepustili mě dokud jsme nebyli v dostatečný vzdálenosti od veškerých louží. No a zbytek cesty vedl lesem, po cestě spousty klacíčků a šišek, takže bylo co zkoumat. Krpál to byl tedy děsnej, ale bylo to fajn. No a do třetice jsme šli Labské pískovce. Tam jsem si teda dal. Tolik schodů jsem ještě po hromadě neviděl a myslím, že páníček taky ne. Oba jsme tam byli totiž poprvé, na rozdíl od paničky, která si tohle tajemství nejspíš nechala pro sebe. Schody byly tak prudký, že jsem je musel vyskakovat a dolů se mi tedy vůbec nechtělo. Dokonce tam měli takový ty mřížkovaný schody. Šlo vidět skrze ně dolů to jsem se bál moc, ale za piškot a velké přemlouvání jsem je sešel a i němečtí turisti mi zatleskali. Tam to tedy byla taky krutá výška a to jsme šli malý i velký okruh najednou. Co říct, bude ze mě svalovec. Fotky jsem dodám co nejdříve a to budete koukat.
Pac a pusu Váš Ronny
---
28.6.2011
Ahoj kamarádi, dnes jsem byl na rybníku plavat, řeknu Vám bomba je to. Potápěl jsem i hlavu (to jsem páníka pěkně vylekal), ale nejvíc jsem ho vystrašil tím, že jsem přestal plavat a šel ke dnu. Páníček v tu chvíly zakřičel a chtěl za mnou skočit, ale to už jsem vesele plaval zpět. Řekl mi, že jsem mu málem přivodil infarkt. To jsou mi věci, co? Co to asi bude infarkt? Jen jsem zkoušel co všechno umím.
----
19.6.2011
Dnes jsem byl poprvé na cvičáku. Byla to prý školka pro štěňata a jejich páníky. Když jsme tam s mým páníčkem dorazili, zařadili nás k ostatním do kroužku. Bylo nás tam asi 5. Říkali nám co máme dělat. Byl jsem z toho trochu vedle, ale ostudu jsem neudělal. Paní cvičitelka řekla mému páníčkovi, že mě má zmáknutýho, ale prý si potřebuju zvyknout na ostatní pejsky a lidi. Konec konců proto jsme tam přeci šli. Dokonce jsem proběhl i tunelem. To víte že jsem měl strach, ale za piškot nebo granulku udělám cokoliv. A tak jsem ho po chvíli proběhl. No, co vám budu povídat, páníček byl na mě pyšnej jako nikdy. Prý jsem moc šikovný a na to že jsem tam byl poprvé mi to šlo výborně. Tak jsem zvědav jak to dopadne příště. Zase se ozvu pac a haf.